Úvaha nad politickým systémem
Autor: Miroslav Šubrt (mirek.subrtcesta-poznani.cz) Datum: 7.10.2012 00:29
Čas od času přemýšlím, co by se mělo změnit, aby svět vypadal lépe. Období před krajskými volbami k tomu obzvlášť vybízí. Přemýšlel jsem nad tím, jakou stranu vlastně vybrat? Kteří kandidáti by nejvíc přispěli všeobecnému blahu? Když čtu volební letáky, všichni předkládají logická řešení a krásné sliby. Většina z kandidátů jsou lidé studovaní, kteří mají za sebou významnou praxi v různorodých oborech. Ale jak poznat, kdo z nich se opravdu hodí na pozici zastupitele v kraji?

Ideální by bylo mít k dispozici nějakou schopnost nebo přístroj, kterým bych ohodnotil jejich upřímnost, pravdomluvnost, nepodplatitelnost, oddanost demokracii, schopnost konstruktivní spolupráce. Všichni z vlastní praxe víme, jak složité je někdy posuzovat člověka – jeho temná stránka se nám může plně vyjevit až po mnohaletém soužití. Mohl bych ale snad tvrdit, že lidé morálně na výši mají určité charisma. Ale toto charisma běžný člověk nepozná z řádku: „Karla Běhounková, 34 let, účetní, Ondřejov nad Hvozdem, členka EKK“ Pokud tedy nikoho z kandidátů neznám, dalším možným řešením by bylo vybrat podle politické strany...

Zde se však vyskytuje jiný problém. Každá politická strana je zaštítěna určitou ideologií. Jenže mě nejde o to, aby zde vládli Ostonožci nebo Evropští klasičtí kouzelníci. Já bych byl rád, kdyby tu vládli lidé, kteří dokáží zavést taková opatření, aby lidé v této zemi měli blíž ke štěstí, aby zde vládlo právo, a aby pomáhali utvářet prostředí, které je nenáchylné korupci a podvádění a podporuje iniciativní sociálně slabé občany. Podle současného systému by to pro nás měla zajistit jedna strana, kterou budeme volit – kolektivní zástupce určité ideologie. Ale napadá mě otázka, zda se tím zbytečně nebuduje umělé prostředí – podobně jako když učiníme na trávě linky a stane se z ní fotbalové hřiště a začnou na něm hrát dvě družstva. Čemu tento způsob nahrává je rozhodně rivalita a touha po vítězství. Otázkou je, zda by tento způsob „zábavy“ měl zůstat mimo zasedací místnosti – na sportovištích.

Stranickost zbavuje člověka individuality. Je na něj vyvíjen tlak, aby hlasoval v souladu se stranickými prioritami. Přitom každý člověk je jedinečná bytost s jedinečnou životní zkušeností: Každou novou přečtenou knížkou, novým zážitkem, se může měnit jeho přesvědčení. Pokud člověk chce jednat opravdu zodpovědně, nemůže se přitom omlouvat stranou – musí vzít v potaz všechnu SVOJI zkušenost. V současné sněmovně se mi zdá spíše vidíme opak: Jednotliví politici osnují zákony tak, aby vyhovovali ideologii za kterou kopou, nikoliv aby pomohli řešit reálné problémy. Dalším důležitým argumentem proti systému stran je, že pokud člověk chce co nejvíce vnímat realitu v její komplexnosti, neměl by se uzavírat do jednoho proudu, i když je to lákavé (a to zvláště pro osoby sebou nejisté, které potřebují získat dojem, že jsou něco víc než jejich oponenti).

Pro mě je zkrátka důležité, aby se do politiky dostali moudří lidé, protože vím, že moudří lidé prosazují moudrá řešení. Myslím si sice, že určité strany vycházejí z „moudřejších“ ideologií než jiné, ale to neznamená, že současný systém založený právě na politických stranách nevytváří prostředí, ve kterém se jednotlivé ideologie ztrácejí ve prospěch mocenských bojí a krátkodobého utilitarismu.

A jaké je řešení? Asi nakonec zvolím nějakou stranu, která je mému smýšlení co nejbližší (i když to pro mě bude hodně složitý výběr) a dám preferenční hlasy těm kandidátům, o kterých si najdu informace, které budou napovídat, že jsou to „dobří“ lidé. Vím, že to není ideální řešení, ale můžu v tomto konkrétním kroku učinit něco vhodnějšího?
Z dlouhodobého hlediska můžu přemýšlet nad tím, jaký systém by byl lepší. Nějaké nápady už mám, možná se někdy o ně podělím. A ostatně nejsem sám, kdo uvažuje o změně.

Pokud chcete, můžete v diskuzi sdělit svůj názor na politický systém v této zemi, je podobný jako ten můj? Nebo se naopak liší?

Nebo můžete sdělit svůj názor na to, zda by duchovní lidé měli/neměli řešit politiku a proč.

Tento článek zatím ještě nebyl hodnocen.
Hodnotit články mohou pouze přihlášení členové CP.
Miroslav Šubrt
mirek.subrtcesta-poznani.cz

Předseda Cesty poznání. Psycholog a psychoterapeut. Zajímá se o společenské vědy, především filosofii. Důležitým tématem pro něj je spiritualita a vliv vědeckých objevů na lidskou civilizaci. Má rád sci-fi a zelený čaj.

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

ivo (bracokvspace.sk) říká:14.2.2013. 18:52
"Nech žije KSČ - hurá, hurá, hurá"
(toto je môj pokus o úsmev)


Vidím, že nie som jediný komu záleží na tom, ako bude žiť môj syn...
:)
Česko, Slovensko, československé...
Myslím že sme na tom dosť podobne , čo sa politiky týka.
..............................................
1- duchovní lidé měli/neměli řešit politiku (?) a proč.
Nie. Nemali by řešit politiku.
Duchovný ľudia majú riešiť veci duchovné. Aj to je veľmi dôležité.
(Teraz neriešim problém nízkej úrovne morálky v politike.)
..............................................
2 - v diskuzi sdělit svůj názor na politický systém v této zemi
Aby sme mohli rozbehnúť zmysluplnú diskusiu, považujem za dôležité vystaviť kritike (napríklad aj tej konštruktívnej) moje videnie našej spoločnosti:
Koho si volíme vo voľbách?
Toho, koho nám ponúknu. Vždy to tak bolo, zdá sa ...
Nie toho komu dôverujeme, veď ani človeka a už vôbec stranu nepoznáme.
Poznáme len to, čo strana o sebe vyhlasuje a sľubuje, ale aký ľudia ju tvoria...to netušíme.
A koho nám ponúknu?
Toho kto vyhovuje očakávaniam.
Akým očakávaniam?
Možno by bol vhodnejšie opýtať sa - koho očakávaniam?
Žijeme v kapitalizme...
Počuli ste ako som Vám práve našepkal odpoveď?
Takže je úplne jedno koho budeme voliť, pokým tento svet patrí lakomcovi.
Teda náš slovenský, aj ten Váš český ...politický systém v této zemi... je politický systém lakomca.
Odpusťte mi prosím, ak som Vám práve vzal ilúzie.
Napriek tomu Vám prajem pekný deň.
ivo

PS: - stratu ilúzie možno vnímať (ale nie je to nevyhnutné) vnímať aj ako výzvu. Výzvu na čo?
:))


Mirek Šubrt (goldwinecesta-poznani.cz) říká:14.2.2013. 19:49
1) Co však znamená věc duchovní? Ve starém Řecku byl člověk zoon politicon, zvíře společenské, jehož základní vlastností bylo, že vyrůstá ve společnosti a je do ní začleněn. Myslím si, že věci politické nejdou oddělit od věcí osobní (z)odpovědnosti - a tu vnímám jako duchovní. Zajímavě o tématu volby, a tudíž zodpovědnosti pojednává film Atlas mraků.
2) Zájmy peněz jsou v dnešním světě opravdu silné, ale nemyslím si, že by dominovaly na všech úrovních. Myslím si, že v politice jsou lidé čistší a lidé více zaháčkovaní. Ti druzí mají větší naději dostat se výš. Myslím si, že negací vašich výroků bychom mohli přijít na spravedlivější systém: Možná že klíčem k lepšímu uspořádání je vytvořit systém volby podle osobností (které budou navrženy občany), ne podle stran. A tento systém by se měl zabezpečit tak, aby se do vedení nedostávali lidi, které 50% občanů nenávidí (jak se stalo v poslední prezidentské volbě v ČR), ale aby takoví kandidáti byli znevýhodněni (možná, že cestou k tomu jsou záporné hlasy, ale určitě by se našly i jiné cesty).
Ale celkově si myslím, že problém je i v chápání politika. Víc se u něj ctí politická obratnost než morálka - a pak to taky dopadá, jak to dopadá...


ivo (bracokvspace.sk) říká:22.2.2013. 09:46
1)
Co však znamená věc duchovní?

Asi na tom naozaj niečo bude:
-věci politické nejdou oddělit od věcí osobní (z)odpovědnosti

Pre istotu skúsim načrtnúť ako vnímam úlohu duchovnej práce, veď úlohu politickej práce asi máme ako tak ozrejmenú.
Veľmi hrubo povedané - úlohou duchovnej práce je kultivácia prostredia mysle za účelom vyššej vnútornej integrácie tejto mysle.
Ak si to porovnáme s úlohu politickej práce, zistíme na prvý pohľad významný rozdiel. Duchovná práca sa zaoberá tým čo sa deje v rámcoch jednoty ľudskej mysle a politickej práca sa zaoberá tým, čo sa deje v rámcoch mimo ľudskej mysle.
Je jasné že kvalita vnútorného vybavenia mysle dáva iné predpoklady pre prácu v rámcoch mimo ľudskej mysle. Niet o tom jedinej pochybnosti.
Rovnako niet pochybnosti o tom, že procesy v, a mimo jednoty ľudskej mysle sa vzájomne ovplyvňujú.
Osobne som však presvedčený o tom, že vnútorný život poskytuje mysli zásadne iné možnosti pre sebatealizáciu ako vonkajšie vzťahy, dokonca by som povedal, že kvalita vonkjajších vzťahov je viac závislá na stupni vnútornej integrácie individuálnej mysle, ako je stupeň vnútornej integrácie mysle závislý od vokajších vzťahov.
Teda osobne by som asi doporučil aby - zubár robil chrup a kováč podkovy.
V minulosti sa stávalo aj inak, k tomu by som sa všek nerád vracal.
:))

2)

Možná že klíčem k lepšímu uspořádání je vytvořit systém volby podle osobností (které budou navrženy občany), ne podle stran.

Osobne si myslím že úlohou štátu je zaručiť občanom bezpečie, slobodu a podmienky pre pokojný život.
Určite je tých úloh viac, no tieto vnímam ako základné.
Je to však - v celku vzaté - spoločnosť neslobodných ľudí. Preto sú potrebné zákony, aby sa dodržiavanie štátom podporovaného záujemu odmeňovalo a popieranie štátom podporovaného záujemu trestalo.
Sotva tomu bude niekedy inak.

Ako však v súčasných podmienkach mocenských pomerov zaviesť systém volby podle osobností (které budou navrženy občany), ne podle stran?

To je zaujímavá výzva.
To že ja nevidím prostriedky na to, ako to urobiť, predsa ešte nemusí znamenať, že tie prostriedky neexistujú!
Možno to chce len čas na pokojný vývoj, ak nám ten čas doprajú... ak sa kováči medzi tým nerozhodnú robiť prácu zubárov...
Kto bude navrhovať za kondidátov tieto osobnosti?
- bezpečie, slobodu a podmienky pre pokojný život.
V intervale intezít vnútornej integrácie ľudskej mysle nájdete medzi krajnými polohami barbar-slobodný človek nekonečno kombinácii.
Vždy budú odporujúce si záujmy.
Myslím, že bez zásadnej kultivácie vnútormého prostredia ľudskej mysle nie je reálne čo i len uvažovať o zmenách. Ale ako vravím , môžem sa aj mýliť a v tomto prípade by som sa veľmi rád mýlil.

Pekný deň.
ivo