Vstup duchovního rozměru do politiky?
Autor: Miroslav Šubrt (mirek.subrtcesta-poznani.cz) Datum: 23.1.2013 11:55
V souvislosti s kandidaturou Táni Fischerové na prezidentku ČR a šířením myšlenky tzv. Pozitivní evoluce Karla Janečka se nabízí zamyšlení nad tím, zda nestojíme na prahu rozšíření duchovna a esoteriky do politiky – tedy sféry veřejné. Odkud vychází tyto tendence? Jaká nebezpečí a naděje to skýtá?

Táňa FischerováTáňa Fischerová byla již od začátku kandidátkou lidí s alternativním smýšlením. Pojem „alternativní“ je však potřeba blíže vysvětlit, protože ne každý si s tímto slovem dokáže spojit širokou škálu názorů lidí, kteří se rozhodli Táňu Fischerovou podporovat. Zdá se mi, že část jádra podporovatelů Fischerové tvoří příznivci Rudolfa Steinera. Steiner byl všestranná osobnost žijící na přelomu 19. a 20. století – především však vynikl jako jasnovidec a esoterik, který založil filosoficko-duchovní směr antroposofii, ze které vychází například waldorfská pedagogika a biodynamické zemědělství. Troufám si tvrdit, že v regálech obchodů s esoterní literaturou málokdy najdeme tak obsáhlé dílo od jednoho autora.

Základní premisou antroposofie je, že člověk sestoupil do hmoty z duchovních výšin, aby se následně cestou zdokonalování opět navracel zpátky ke svému stvořiteli. Tato myšlenka není ničím novým - byla přítomna už ve starověkém antickém orfismu. Steiner dále předpokládal, že svět a lidské bytosti jsou rozděleny na několik úrovní, v duchovní oblasti žijí bytosti jako jsou andělé a démoni apod. Důležité podle mého názoru je, že Steiner byl svým založením křesťan a filantrop a pracoval nejen na obrodě ducha člověka, ale také na změně společnosti. Ve svých úvahách se mimo jiné zabýval zákonitým složením společnosti a finančním systémem. Odtud přichází ideje sociální trojčlennosti, etických bank a peněz měnících po čase svoji kvalitu, které jsou součástí jak filosofie Táňi Fischerové, tak programu Klíčového hnutí, které založila.

Fritjof CapraTyto myšlenky jsou blízké i mnohým ostatním lidem nesouhlasícím se základním axiomem dnešní společnosti – a to, že hlavním smyslem života je čistě individuální úspěch, materiální blahobyt a finanční zisk bez jakéhokoliv přesahu. Zdá se, že hodnoty takto postavené vedou společnost k drancování přírody, vykořisťování lidí a všeobecné bídě v oblasti lidského myšlení. K lidem podporující Fischerovou tedy můžeme zařadit filosofy, ekology, léčitele, přívržence biozemědělství, duchovně hledající. Za povšimnutí stojí, že inspirací pro program Klíčového hnutí byl i Fritjof Capra, vědec spojený s pokusem o holistickou revoluci ve vědě, přítel Stanislava Grofa, který skrz experimenty s LSD došel k závěru, že člověku je vlastní spirituální rozměr a prakticky svými pozorováními podpořil existenci mimosmyslového vnímání, astrálního cestování, reinkarnace a dalších para-fenoménů.

Zdá se, že Táňa Fischerová nejvíce mezi kandidáty zastupovala hodnoty Václava Havla. Jednak pro její ekologické smýšlení (na nadarmo ji podpořili Zelení, jejichž podporovatelem byl na sklonku života i Václav Havel) a dále aktivně podporuje občanskou společnost a organizace (jejichž byl Havel také velkým zastáncem). Neměli bychom opomenou ani její zdůrazňování duchovního rozměru lidské existence, na který též Havel poukázal udělením ceny Vize 97 právě Stanislavu Grofovi. Kladu si otázku, proč Fischerová dostala jen 3% hlasů, když byl Havel po své smrti tak postrádán. Nejspíš proto, že ji mnoho lidí hodnotí jako slabou a pomatenou - družstevnictví s rovností podílů a vlastnictví půdy a nemovitostí jako společensky udělené právo užitku jsou dva nejkontroverznější body v jejím programu, který je značně levicový, některými vysmíván jako komunistický.

Další osobou duchovně smýšlející, která poslední dobou ovlivňuje společenské klima, je Karel Janeček, zakladatel Nadačního fondu proti korupci. Jako nadaný matematik, ale zároveň člověk hledající smysl existence, si vydělal peníze burzovními obchody, které nyní investuje do proměny společnosti. Založil projekt Pozitivní evoluce, jehož hlavním cílem je změna volebního zákona: Do parlamentu by se podle něj mělo volit podobně jako dnes do senátu s tím, že by každý volič měl pro kandidáty k dispozici dva plusové a jeden mínusový bod. Tak by se podle něj do vyšších pater politiky dostávali lidi s morálním kreditem a učinilo by to přítrž dosazování korumpovatelných stranických kádrů.

Janeček byl původně materialista, ale během svého života došel k spirituálnějšímu pohledu na skutečnost. Jeho současné myšlenky částečně korespondují s „ideologií“ pozitivního myšlení vycházející od esoterních a psychologických autorů, ale mající kořeny již v bibli. Tyto myšlenky se dnes běžně šíří v oblasti businessu – motivací je zde snaha o maximalizaci zisku. Janeček místo toho klade na první místo morální hodnoty. Neodděluje společnost od jedince – úspěch jednoho je podle něj závislý na úspěchu druhého. Tvrdí, že na místo tzv. zlojedů mají nastoupit odpovědní občané se zájmem na pokroku všech lidí. S Táňou Fischerovou se shodují v tom, že společnost by měla zajistit takové podmínky, aby všichni lidé mohli uplatnit svoji tvořivost – každý člověk by měl mít příležitost k seberealizaci a této seberealizaci by se mělo co nejméně bránit. V souladu s tím Janeček podporuje myšlenku tzv. základního příjmu: všichni občané by dostávali základní plat, s kterým by mohli vyžít – všechno ostatní by již bylo na jejich libovůli. Zastánci této myšlenky předpokládají, že v takové situaci by lidé přirozeně naplňovali svůj potenciál a výkonnost, spojenost a tvořivost společnosti by dokonce vzrostla. Takovéto myšlenky o vrozené dobrotě lze v evropské tradici najít například u filosofa J. J. Rousseaua.

Obě dvě osobností prosazují radikální společenskou změnu a předkládají plány, které byly ve světě dosud realizovány minimálně, nebo vůbec. S tím je spojeno nebezpečí možnosti přecenění důsledků, které by mělo zavedení těchto myšlenek do praxe, byť se dané myšlenky zdají bohulibé. Mohlo by dojít i k tomu, že v po uvedení do praxe by se dané postupy ukázaly být nefunkční. Jak paní Fischerová, tak pan Janeček však poměrně ostentativně věří tomu, že pokud by jejich myšlenky byly realizovány, přinesly by výrazné zlepšení poměrů - pro Fischerovou by bylo družstevnictví a produkce v místě lékem na krizi, pro Janečka jeho typ semiproporčního volebního systému vykázáním „zlojedů“ z politiky.

Systémové struktury jistě velice přispívají k charakteru lidí, kteří se jich účastní, což potvrzují i výzkumy sociální psychologie. Měli bychom však s C. G. Jungem myslet na to, že v lidské duši se nenachází jen to dobré, chtěné, spolupracující, radostné – integrální součástí lidské bytosti je i rivalita, nenávist, touha po moci a uznání, existenciální prázdnota a vůbec destruktivní vzorce chování a myšlení, které se přenášejí z generace na generaci a vznikají během dětství prostřednictvím výchovy. Tyto vzorce se projeví v každém systému, i když konkrétní společenská uspořádání jejich projevy mohou podpořit, nebo zmírnit.

Sám za sebe jsem přesvědčen, že proces společenských změn je pozvolný. Měli bychom si uvědomit, že systém, ve kterém žijeme, sami tvoříme, i když se zdá, že nyní funguje jen z jakési ďábelské setrvačnosti. Každý jeden člověk je zodpovědný za činy ve svém nejbližším okolí, kde žije. Zde bychom mohli začít.

Změnu všeobecných poměrů vyžadují často lidé, kteří jsou nespokojení se svým životem. Ano, bez nespokojenosti by asi myšlenka na změnu nevzešla, ale nelze, podle mého, rezignovat na malé cíle – zkrátka na poctivý osobnostní a duchovní rozvoj.

Změna k lepšímu je podle mě možná, pokud půjde ruku v ruce se změnou jednotlivých lidí. Podle mého je nyní důležité neuzavírat se do skořápky své ideologie, nebo vidiny zítřka, pokusit se pozvednout se nad každodenní boj o kus žvance a dokázat uctivě diskutovat s ostatními, hledat mezilidské porozumění, inspirovat se, nacházet společná konstruktivní řešení a ta realizovat – vždyť na tom stojí každodenní kvalita života. Neříkám, že ideologie je špatná – největším destrukci však světu přinesla a přináší ideologie nereflektovaná.

Existence paní Fischerové a pana Janečka jako veřejně významných osob ukazují na to, že mohou existovat i jiné cesty, jak uspořádat společnost – cesty vycházející z dosud marginalizovaných pohledů na život (do kterých se řadí i všechny esoterní/duchovní proudy). Tyto cesty budou tím více vyhledávány, čím víc se současný systém bude prokazovat jako neúčinný, a nakonec ho možná transformují do něčeho lepšího.

Tento článek zatím ještě nebyl hodnocen.
Hodnotit články mohou pouze přihlášení členové CP.
Miroslav Šubrt
mirek.subrtcesta-poznani.cz

Předseda Cesty poznání. Psycholog a psychoterapeut. Zajímá se o společenské vědy, především filosofii. Důležitým tématem pro něj je spiritualita a vliv vědeckých objevů na lidskou civilizaci. Má rád sci-fi a zelený čaj.

Diskuze ke článku

Jméno:
Email:
Text:
Jsi robot?

Příspěvky

Dosud nebyl vložen žádný příspěvek.